Gloxinie pěstování

Gloxinie či též gloxínie (Sinningia) je početný rod z čeledi podpětovité (Gesneriaceae). Jsou příbuzné africkým fialkám. Zahrnuje více než 70 druhů rostlin, jejichž původní domovinou je Střední a Jižní Amerika. Mezi nejznámější určitě patří gloxinie nádherná (Sinningia speciosa), která se již od 19. století pěstuje jako oblíbená pokojovka, v teplejších oblastech se pěstuje i venku. Není toxická, takže není nutné mít obavu o domácí mazlíčky či děti.

Vzhled

Nejčastěji se jedná o vytrvalou hlíznatou rostlinu. Má krátký stonek a oválné sametově zelené listy často s jemnými chloupky. Nápadné velké zvonkovité květy bývají různé barvy, vždy záleží na konkrétním kultivaru. Vyskytují se např. červené, oranžové, růžové, bílé, fialové. Existují též dvoubarevné kombinace, nejčastěji tedy směs bílé s nějakou jinou barvou. Na trhu též najdete kultivary s jedinečnými vzory. Plodem je tobolka.

Světlo a teplota

Rostlina vyžaduje světlé stanoviště. Chráníme ji před přímým sluncem, dáváme předost rozptýlenému zdroji světla. Tmavé prostředí se například může špatně projevit na pestrosti výsledné barvy květů, případně nemusí kvést vůbec. Nejlepší jsou tedy okna směřující na sever a východ.

Snažíme se zajistit stabilní teplotu, ideální rozmezí je 18-24°C. Přes léto můžeme dát květináč ven. Kontrolujeme však, aby teplota neklesla pod 15°C. Jakmile se ochladí, vrátíme rostlinu zpět dovnitř. Není mrazuvzdorná.

Vždy se vyhýbáme průvanu. Gloxinii nedáváme do blízkosti klimatizace, topení či krbu.

Zalévání a hnojení

Rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku. Půda by měla být vlhká, nikoliv mokrá. Přemokření, nebo naopak nedostatečné zalévání se může špatně projevit na vzhledu rostliny (např. nadbytek vody může způsobit hnilobu kořenů, nedostatek zase špatný vzhled listů).

Nejlepší je tehdy zalévat tehdy, kdy vrchní část substrátu vyschne. Obvykle to bývá 1x týdně, ale je vždy nutné rostlinu sledovat. Dle potřeby frekvenci zálivky upravíme, tedy ji buď zvýšíme, či naopak snížíme. Volíme dešťovou, filtrovanou, případně vychladlou převařenou vodu.

Při zalévání se vyhýbáme listům a květům, abychom je nepoškodili. Vhodnou volbou je např. spodní zavlažování, kdy umístíme misku s vodou pod květináč a rostlina si sama vezme tolik vody, kolik potřebuje. Zbytek vylejeme. Rostlina preferuje vyšší vzdušnou vlhkost. Do blízkosti můžeme umístit zvlhčovač vzduchu, případně nádobu s vodou.

V průběhu vegetačního období se též doporučuje přihnojovat (cca 1-2 x měsíčně). Nejčastěji se volí tekuté hnojivo pro pokojovky.

Období klidu (dormace)

Aby rostlina kvetla každý rok, je nutné jí dopřát období vegetačního klidu. Po odkvětu tedy rostlinu zastřihneme, omezíme zálivku, přestaneme hnojit a přesuneme květináč do chladnější místnosti – ideální teplota je 12-15°C.

Obvykle toto období trvá cca 2 měsíce. Poté rostlinu vrátíme zpět do teplejší a světější místnosti. Z oddenku vykvete nová rostlina. První květy se doporučuje jemně odštípnout, abychom stimulovali tvorbu většího množství poupat.

Přesazování a množení

Jakmile to rostlina bude vyžadovat (např. přeroste nádobu), tak ji přesadíme. Nejlepší dobou je ihned po období klidu, tedy obvykle koncem zimy či brzy na jaře. Nový květináč by měl být jen o trochu větší, velká nádoba totiž může způsobit hnilobu kořenů.

Substrát musí být dobře propustný a bohatý na živiny (např. doplněný o rašelinu), pH mírně kyselé až neutrální. Můžeme například použít směs pro africké fialky. Důležité je samozřejmě nezapomenout na spodní drenážní vrstvu (např. štěrk, keramzit, perlit…), která zajistí odtok přebytečné vody.

Rostlina se množí dělením hlíz, řízkováním, můžeme ji též pěstovat ze semen.

Zdroje: wikihow.com, Wikipedie, gardeningknowhow.com