Muškát pěstování (pelargonie pěstování)

Muškát neboli pelargonie (Pelargonium) je početný rod rostlin, polokeřů a keřů, který se řadí do čeledi kakostovité (Geraniaceae). Původní domovinou jsou tropické až subtropické oblasti, vyskytují se v jižní Africe.

Rostliny mají dekorativní význam, fungují též jako odpuzovač hmyzu. Vyrábějí se z nich barviva a parfémy. Využívají se v potravinářském odvětví a lidovém léčitelství.

Pozor – pelargonie bývá mírně toxická pro některé domácí mazlíčky, takže nádobu dáváme mimo jejich dosah.

Popis

Stonky bývají ztlustlé, často ochlupené a lepkavé. Muškát může dorůstat do výšky až 1 m. Listy jsou vstřícné či střídavé, většinou dlanité. Některé druhy mají na listech vzory (pigmentace). Květenství tvoří nepravý okolík či okoličnatý vrcholík. Barvy a konkrétní aroma se liší v závislosti na druhu či kultivaru. Existují růžové, červené, oranžové, fialové či bílé květy apod. Spektrum vůní je též pestré – citronová, mátová, jablečná atd.

Na trhu se nejčastěji setkáme s kříženci či kultivary pelargonie páskaté (Pelargonium zonale), tvoří barevná květenství zakulaceného tvaru. Občas se můžeme též setkat s kultivary pelargonie velkokvěté (anglický muškát, Pelargonium grandiflorum) a štítnaté (převislý muškát, Pelargonium peltatum).

Světlo a teplota

Muškát preferuje světlé místo, většině druhů se dobře daří i na přímém slunci či v polostínu. Nedostatek světla se může špatně projevit na růstu či množství květů. Důležité je též zajistit teplo, ideální teplota je cca 18-21°C. Rostlina není mrazuvzdorná. Na léto můžeme nádobu přemístit ven, jakmile se ochladí, vrátíme ji zpět dovnitř.

Nezapomínáme též na zajištění dostatečné cirkulace vzduchu, abychom předešli některým chorobám. Květináč nedáváme do blízkosti klimatizace, topení či krbu.

Zalévání a hnojení

Rostlinu zaléváme přiměřeně a pravidelně. Půda by měla být vlhká, nikoliv mokrá, takže zajistíme dobré odvodnění. Mezi zálivkami necháme substrát vyschnout, abychom zabránili přesycení. Přemokření může vést k problémům (žloutnutí listů, hnilobě kořenů, škůdcům apod.). Nedostatečné zalévání se většinou projeví vadnutím či křupavými okraji listů. Rostliny na přímém slunci většinou vyžadují větší množství zálivky, než ty v polostínu.

Při zalévání volíme nejlépe dešťovou, filtrovanou, případně vychladlou převařenou vodu. Vyhýbáme se přitom listům a květům, zaléváme přímo do půdy či misky pod květináčem. Nejlepší dobou je ráno či večer.

Pelargonii pravidelně přihnojujeme cca 1-2 x měsíčně (existují speciální hnojiva přímo pro tyto rostliny).

Přezimování

Mnohé druhy jsou vytrvalé rostliny, takže se pěstují v květináčích. Případně se musí před příchodem zimy vykopat a přenést do interiéru, aby pak mohly být na jaře znovu vysazeny.

Nádobu umístíme do nějaké chladnější světlé místnosti, vhodná je veranda, zimní zahrada či chladnější pokoj. Zásadní je, aby teplota neklesla pod 0°C. Odstraníme suché listy, snížíme frekvenci zálivky, přestaneme hnojit.

Jakmile bude venku stabilní teplo, tak nádobu zase vrátíme zpět ven. Pro podpoření růstu rostlinu seřízneme.

Přesazování a množení

Pakliže to pelargonie bude vyžadovat (např. přeroste květináč), tak ji přesadíme. Vhodnou dobou je konec zimy či brzké jaro. Nová nádoba by měla být o trochu větší. Substrát musí být propustný a bohatý na živiny (např. s kompostem a pískem), pH neutrální či mírně kyselé.

Nezapomeneme přitom na spodní drenážní vrstvu (např. štěrk, keramzit, perlit…), která zajistí odtok přebytečné vody.

Rostlina se množí řízkováním, můžeme ji též pěstovat ze semen (vyséváme do chráněných prostor na konci zimy).

Zdroje: rhs.org.uk, Wikipedie, gardeningknowhow.com, The Spruce, Pelargonium for Europe GbR, greg.app, Voňavá zahrada, Andsen Haarpaintner