Zamiokulkas pěstování

Kulkas zamiolistý či zamiokulkas (Zamioculcas zamiifolia) se řadí do čeledi Árónovité (Araceae) a jedná se o jediného představitele rodu kulkas.

V přirozených podmínkách vytváří porosty, vyskytuje se na pastvinách a v lesích. Původní domovinou je východní Afrika (např. se vyskytuje v Keni, Malawi, Mosambiku, Tanzanii, Zimbabwe…), kde se dodnes využívá v lidovém léčitelství. Často se pěstuje jako nenáročná pokojovka. Existují vědecké studie, dle kterých podporuje čištění vzduchu.

Rostlina má řadu přezdívek např. zanzibarský drahokam, rostlina ZZ (zkratka latinského názvu), rostlina Zuzu, smaragdová palma či věčná rostlina, jelikož se může dožívat úctyhodných let.

Z důvodu některých obsažených látek se užívání nedoporučuje, může způsobit nežádoucí účinky např. nevolnost, průjem apod. Květináč doporučujeme dávat mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. U citlivých jedinců může způsobit kožní alergickou reakci, takže při manipulaci oblékáme ochranné rukavice.

Vzhled

Je to vytrvalá a stálezelená rostlina, která může dorůstat do výšky cca 50-60 cm. Má krátký široký podzemní oddenek, který připomíná bramboru. Rostlině umožňuje přežít sucho, skladují se zde živiny a voda. Viditelné „větve“ jsou ve skutečnosti hladké, dužnaté, zpeřené listy. Stonky nemá. Lístky jsou lesklé, kožovité a oválné. Nejčastěji jsou tmavě zelené, ale jelikož existuje řada kultivarů, tak se barva může lišit, existují například kultivary s černými listy. Květenství se nejčastěji objevuje od poloviny léta do začátku podzimu a představuje sebou palici se zeleným toulcem. Plodem je bobule.

Světlo a teplota

Zamiokulkas preferuje rozptýlené světlo. Nesnáší přímé sluneční paprsky, může dojít k popálení listů. Ačkoliv dokáže přežít i s minimálním osvětlením, tak bychom se toho měli snažit vyvarovat. Může se to totiž špatně odrazit na růstu rostliny a vzhledu listů.

Přes léto můžeme dát květináč ven do stínu či polostínu. Teploty pod 15°C nejsou vhodné, takže jakmile se ochladí vrátíme jej zpět dovnitř.

Optimální teplota je cca 18-26°C, rostlina nemá ráda extrémní teplotní výkyvy. Chráníme ji před průvanem, nedáváme ji do blízkosti klimatizace, topení či krbu.

Zalévání a hnojení

Ačkoliv se jedná o tropickou rostlinu, tak i přesto nemá ráda extrémně dlouhá období sucha. Může se to špatně projevit na listech např. dojde k žloutnutí a následnému opadávání. Při zalévání se doporučuje volit měkkou vodou např. dešťovou, filtrovanou. Nadbytečnou vodu z misky pod květináčem vylijeme. Listy občas vytíráme vlhkým hadrem, abychom se zbavili prachu.

Frekvenci zálivky není možné přesně určit. Ideální je tedy zalévat až tehdy, kdy substrát vyschne. Během teplého ročního to může být častější, jakmile se však ochladí, frekvence se sníží.

Přemokření je hlavní problém, kterému bychom se měli vyhnout. Může totiž způsobit hnilobu kořenů a změnu barvy listů. Občas se doporučuje zalévat 1-2x za 14 dní, ale nemusí se to zrovna líbit vaší rostlině. Říká se, že zamiokulkas lépe snese sucho, než častou zálivku.

V průběhu vegetačního období se též doporučuje přihnojovat (cca 1 x měsíčně). Nejčastěji se volí hnojivo pro pokojové rostliny. Během zimy se obvykle nehnojí.

Přesazování

Jelikož rostlina roste pomalu, tak není nutné přesazovat často. Jakmile to opravdu bude potřeba (přeroste nádobu), tak ji přesadíme. Nejvhodnější dobou je jaro.

Nevyžaduje nějaký speciální typ substrátu (můžeme zvolit např. směs substrátu pro pokojové a sukulentní rostliny). Jedinou podmínkou je to, aby byl dobře propustný (např. doplněný pískem, rašelinou), pH nejlépe neutrální či mírně kyselé. Nezapomínáme na spodní drenážní vrstvu (např. štěrk, keramzit, perlit…), což zajistí odtok přebytečné vody. Velký květináč může způsobit hnilobu kořenů, proto by měla být nová nádoba jen o trochu větší.

Rostlina se množí pomocí semen či listovými řízky.

Zdroje: thespruce.com, Wikipedie, gardenersworld.com