Oman pravý účinky

Oman pravý (Inula helenium) je působivá, statná rostlina, která bývá ozdobou každé zahrady. Může dorůstat až do výšky více než 2 metrů.

Je to trvalka s mocným válcovitým oddenkem a silnou přímou lodyhou. Lodyha je větvená pouze v horní části. Přízemní listy má podlouhle vejčité, jemně zoubkované, lodyžní listy jsou na rubu hedvábně plstnaté, střídavé, objímavé a nestejně zubaté. Květní úbory jsou žluté s nádechem do oranžova a skládají se z jazykovitých
a trubkovitých květů. Jejich vzhled se odrazil v latinském názvu – helios (slunce). Rostlina kvete v červenci a srpnu, plodem je
nažka.

Mimochodem ve volné přírodě rostou i jiné méně atraktivní druhy omanů, v praxi se však nevyužívají. Původní domovinou omanu je Asie. V ČR se pěstuje, občas zplaňuje.

Oblibu si získal již od pradávna, zmínky o něm pocházejí například ze 4. století. Využíval se při přípravě některých jídel a nápojů, výrobě mýdel a zkrášlujících produktů a pro podporu zdraví. Byl oblíbenou rostlinou proslulého francouzského bylináře M. Messegué, který jej prohlašoval za „krále sliznic“ a užíval jej na dýchací cesty, mimoto jej doporučoval i pro podporu zdraví pokožky. Oman se využíval i při různých obřadech. Jednu dobu se věřilo, že podporuje posílit duševní síly a jasnozření, používal se při rituálech spojených s letním slunovratem.

Dodnes se využívá ve farmaceutickém, potravinářském a kosmetickém odvětví, čínské medicíně a samozřejmě lidovém léčitelství. Z rostliny se používá oddenek označovaný Radix (rhizoma) helenii anebo Radix (rhizoma) inulae, ale i enulae. Sbírá se na podzim druhého nebo třetího roku. Obsahuje silice, inulin, hořčiny a další významné látky.

Účinky

• Oman pravý patří mezi hořké byliny, což tedy již napovídá, že podporuje funkci trávicího traktu, tvorbu žluče, trávicích šťáv. Přispívá ke zdraví jater, střev a žlučníku.
• Podporuje látkovou výměnu.
• Mluví se o antioxidačních účincích.
• Rostlina se využívá v urologické sféře.
• Oman se používá pro podporu dýchacího ústrojí, sliznic.
• Postupně se vynořují první náznaky výzkumů, které se zabývají dalšími možnými potenciálními účinky (1, 2, 3, 4).

Nežádoucí účinky

V obvyklých dávkách se považuje podávání byliny za bezpečné, nejsou známy vážnější nežádoucí účinky. Nedoporučuje se užívat během těhotenství, kojení, nepodává se dětem. Při užívání léků je vždy vhodné nejdříve konzultovat lékaře.

Formy

Obvyklou formou je nálev či prášek z mletého kořene. Oman lze též užívat ve směsích. Nejznámější kombinace jsou s šalvějí, podbělem, proskurníkem, fenyklem, kmínem, semenem černuchy a kostivalem.

Víno svatého Pavla: 70 g drceného (mletého) kořene macerujeme v 1 litru suššího bílého vína, například odrůdy nějakého ryzlinku. Po 10 dnech přecedíme a podáváme 3x denně 1 polévkovou lžíci. Překročení dávky ve většině případů vyvolá dávení.

Větry: 50 g kořene omanu, 30 g kmínu a 20 g fenyklu. Vše pomeleme na prášek, který skladujeme v hermeticky uzavřeném, nejlépe tmavém obalu. Podáváme po jídle, vždy na špičku kulatého nože, můžeme zapít vodou.

Zmíněné produkty:

Oman

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy.

Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 3. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Dionýz Dugas, 500 nejlepších receptů lidové medicíny, bylinkyprovsechny.cz