Rebarbora a zdraví

První záznamy o rebraboře pocházejí z roku 2700 před n.l. z oblasti Himalájí. Postupně se začala vyvážet do světa, ale samozřejmě její cena díky tomu velmi vzrostla a blížila se pomalu drahým kořením jako skořici či šafránu. Američané ji začali používat do koláčů, Italové vyrábět likér rebarboro, Němci z ní vyráběli marmeládu.

Název nejspíše vznikl z latinského jazyka – rheum (kořen) a barbarus (cizí, zahraniční).

Podle tradiční čínské medicíny je zdrojem vitality a podporuje zdravý zažívací systém. V lidovém léčitelství se používá především oddenek (Radix rhei), sbíraný ve třetím až pátém roce. Bylina má charakteristické aroma a slabě kořenitou, nahořklou chuť.

Rebarbora je bohatá na kyseliny citronovou a jablečnou, obsahuje vitamíny skupiny B (především niacin, kyselinu listovou a kyselinu pantotenovou), hořčík, fosfor, železo, jód, draslík a mangan. Přičemž pozitivní účinky rebarbory jsou nejsilnější v syrovém stavu, v upraveném již většinu vitamínů bohužel ztrácí.

Účinky:

• Podporuje normální funkci střev, peristaltiku, správné pH žaludku, produkci žluči. Pozor: při vyšších dávkách se projevu projímavý účinek (dvě špičky kulatého nože až 1 čajová lžička – efekt po cca 8 hodinách), v nižší dávce převládá spíše stavící vliv tříslovin (prášek na špičce kulatého nože).
• Přispívá k přirozené detoxikaci organismu.
• Podporuje látkovou výměnu.
• Pozor: bylina je močopudná.
• Podporuje krvetvorbu.
• Přispívá ke zdraví pokožky a vlasů.

20-30 g kořenu rebarbory smícháme s 200 ml vody o pokojové teplotě. Následně směs zahřejeme a vaříme za stálého promíchávání cca 15 min. Poté necháme odstát. Vlasy umyjeme a aplikujeme na ně připravenou směs, kterou již však neumýváme.

Nežádoucí účinky

Vnitřní užívání doporučujeme spíše konzultovat s odborníkem.

Pozor čaj z listů může tvořit ledvinové kameny. Bylina není vhodná pro dlouhodobé užívání a je nutné striktně dodržovat dávkování. Je kontraindikována kojícím a těhotným ženám, dětem. Bylina není vhodná při oxalátové urolithiase. Zároveň je nutná konzultace s lékařem v případě těžších onemocnění a užívání léků.

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy

Formy

Obvykle se využívá ve formě prášku (na špičku kulatého nože) či odvaru (krátkodobě, asi 2 minuty vařený). Běžnou dávkou je 125 ml. Bývá součástí směsí.

Zdroj: Herbář léčivých rostlin, 4. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, bylinkyprovsechny.cz, svet-potravin.cz