Stévie a zdraví

Stévie cukrová či stévie sladká (Stevia rebaudiana) pochází z hraniční oblasti mezi Paraguají a Brazílií, kde se využívá tamním obyvatelstvem již více než 1500 let. Dnes se pěstuje i v jiných oblastech. Patří do rodu Stevia čítající asi 150 druhů, ovšem pouze tento druh obsahuje sladké látky. V Paraguayi a Brazílii se nazývá Azúca-caá, neboli sladká tráva a používá se jako univerzální sladidlo.

První výzkumy rostliny začaly teprve koncem 19. století. V roce 1931 francouzští chemici Bridell a Lavielle získali z listů bílou krystalickou látku – čistý steviosid. Jedná se o jednu z nejdůležitějších obsahových složek. Steviosid je 300x sladší než sacharóza, přitom se jedná o vynikající přírodní a nekalorické sladidlo.

Japonsko si stévii oblíbilo velmi rychle a již v roce 1954 začaly první výzkumy zaměřené na její potenciál. Japonská vláda dokonce nařídila zaměnit část sladidel právě stévií. Je obsažena v tamních nápojích, žvýkačkách a pokrmech.

Zajímavým faktem je, že v letech 1995-1998 probíhaly pokusy se stévií i v České republice, a to na Institutu tropického a subtropického zemědělství ČZU v Praze. Na trhu se objevil i první ovocný čaj slazený listy stévie.

Účinky

• Podporuje normální hladinu krevního cukru. (1)
• Přispívá ke zdraví cév a srdce, správnému tlaku.
• Podporuje imunitní systém.
• Přispívá k přirozené detoxikaci. Pozor: působí močopudně.
• Podporuje zdraví zubů, často se přidává do zubní pasty či ústní vody.
• Přispívá k normálnímu trávení.
• Podporuje zdraví pokožky.

Nežádoucí účinky

Jako obvykle platí doporučení držet se rozumných dávek. Její využití pro malé děti a těhotné a kojící ženy je ještě předmětem výzkumu, takže je nutná opatrnost. Stévie může přispívat ke snížení cukru a tlaku, takže je nutná opatrnost. Při užívání léků je vždy vhodná konzultace s lékařem.

Formy

Stévie se vyskytuje v různých formách – prášek, extrakt, přidává se do nápojů a nejrůznějších pokrmů.

Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 6. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich,
bylinkyprovsechny.cz

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy.