Potočnice nať

Potočnici lékařskou (též řeřicha potoční) si prý oblíbil i Napoleon Bonaparte, na jehož popud byla pěstována a šlechtěna jako zelenina. Cílené pěstování tedy začala Francie. Ve volné přírodě roste tato rostlina nejčastěji u pramenů, v příkopech nebo v potocích. Potrpí si na chladnou čirou tekoucí vodu, má ráda vodu bohatou na vápník. Roste od nížin až po horské polohy, a to téměř po celé Evropě. Původně se vyskytovala pouze v Evropě a Asii, dnes se rozšířila prakticky do celého světa. V České republice je potočnice silně ohrožená, a tudíž chráněná.

V kuchyni se využívá již od dob starověkého Říma, přičemž často se používala jako koření pro svou hořkou chuť a ostré aroma. To potvrzuje i její latinský název „nasitortium,“ což lze přeložit jako „nos trápící“. Někdy sloužila jako náhražka hořčice. Zelené listy se přidávají do salátů, polévek, jídel s masem a rybou. Obsahuje řadu vitamínů a minerálů včetně vitamínů C, E, D a dalších. Hojně se užívá v lidovém léčitelství.

Latinský název: Herba nasturtii

Skladování: suché místo při teplotě nižší než 25°C

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět žádná Radou EU neschválená výživová a zdravotní tvrzení.

Obrázek je ilustrační. Vzhled výrobku se může mírně lišit dle konkrétní šarže.